Rezistence vůči viru HIVGenetické testování dispozic k rezistenci vůči viru HIV (možnost nákazy virem HIV, prognóza přežití, léčebný přístup) Strašák v podobě viru HIV se objevil na začátku devadesátých let 20. století. Konkrétně v roce 1981, kdy bylo popsáno nové onemocnění, které získalo název Acquired Immune Deficiency Syndrome, zkráceně AIDS. V překladu to znamená Syndrom získané ztráty imunity. Mnohé laboratoře na světě se pokusily zjistit, co toto onemocnění způsobuje. V roce 1983 objevily nezávisle na sobě vědecké týmy doktora Gallo v USA a doktora Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus získané imunodeficience, který způsobuje ztrátu obranyschopnosti člověka. První lék na AIDS se začal vyrábět mimo jiné i v tehdejším Československu za několik let po objevení viru. V dnešní době mají lékaři k dispozici velké množství léků, které zasahují do množení viru na více úrovních. Léky, na které postupně vzniká odolnost, pak možno střídat a podstatně tak prodloužit život pacienta. HIV virus je velmi zákeřný, pokud člověka nakazí, má schopnost se tak rychle měnit, že imunitní systém nakaženého musí neustále vyvíjet nové a nové úsilí k likvidaci viru. Není tajemstvím, že HIV pozitivní člověk se může dále od jiného HIV pozitivního člověka nakazit. Dokonce se může nakazit HIV pozitivní člověk od HIV pozitivního člověka, na kterého virus před časem přenesl. Tím jak virus rychle mutuje, stává se z něj jakoby jiný organizmus, a tak se může člověk HIV pozitivní nakazit vícekrát za sebou. Prognóza mnohačetné nákazy je samozřejmě horší. Vědci na celém světě usilují o nalezení léku, který by vyléčil HIV pozitivní osoby. Je to velmi nelehký úkol, protože HIV virus patří mezi tzv. RNA viry, které mají nepříjemnou vlastnost, že se zabudovávají do genetické informace hostitelského organizmu. Nakažený člověk má pak dědičnou informaci HIV viru zabudovanou ve své DNA jako neoddělitelnou součást. Veškeré v současnosti používané léky se zaměřují na potlačování množení viru a nejsou schopny virus „zabít“. Jedinou možností, která se snad již v blízké budoucnosti nabízí k využití pro skutečné vyléčení HIV pozitivity, je využití prostředků molekulární biologie. Jedinou konkrétní nadějí, která má naději uspět při boji se zákeřným virem, je tzv. genová terapie. Při výzkumu HIV vědci došli k velmi zajímavému zjištění. Některé osoby, které velmi často přicházely do styku s HIV pozitivní krví buď neonemocněly AIDS nebo dokonce nebyly ani HIV pozitivní. To vědce přimělo ke genetickému zkoumání rozdílů mezi HIV pozitivními osobami a osobami, které ač mohly, tak se HIV pozitivními nestaly. Vědci našli dokonce několik genů, jejichž některé varianty chrání člověka před nákazou virem HIV nebo v případě nákazy tímto virem člověku neobyčejně prodlouží život. Virus ke svému vstupu do buňky potřebuje, aby na ní byly přítomny receptory, které mu umožní vstup do nitra buňky. Mezi tyto receptory patří jednak CD4, nezbytný je také některý koreceptor – např. CCR5 nebo CXCR4. Jak bylo v posledních letech zjištěno, mutace koreceptoru CCR5 vede k rezistenci vůči viru HIV nebo k lepší prognóze po nákaze virem HIV. V České populaci jsme studovali celkem 719 osob, z toho 383 mužů a 336 žen a zjistili jsme frekvence mutace genu pro CCR5 – 0,13 u mužů a 0,11 u žen. V celkové populaci je frekvence mutované alely 0,12. Z výsledků vyplývá, že asi každý čtvrtý muž a každá pátá žena české národnosti jsou nosiči mutantní alely, a tím jistého stupně rezistence vůči HIV. Rozhodně to ale neznamená, že zjistí-li člověk, že nese mutace v genu pro CCR5, tak je proti HIV infekci chráněn. Takový člověk má pouze menší pravděpodobnost nákazy. V České republice je celkově nízká incidence i prevalence HIV infekce a je pravděpodobné, že to souvisí i s relativně vysokým výskytem mutace genu pro CCR5 v české populaci. HIV pozitivita Příznaky Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivujícího plísňového zánětu ústní sliznice, plísňového zánětu pochvy, výsevem pásového oparu (herpes zoster) a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí. V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí, jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia onemocněni AIDS, charakterizovaným výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy. Příčiny Prevence Základní preventivní opatření vycházejí z těchto skutečností, mezi ně patří zamezení anonymních pohlavních styků, používání kondomů, využívání bezpečných krevních náhrad a sterilních (nepoužitých) injekčních jehel a testování těhotných matek na HIV. Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu infekce na novorozence. GenScan |