Prevence obezity a diabetuPrevalence a incidence obezity stoupá v České republice, Evropě i v USA, hlavně v důsledku sedavého způsobu života, stravy s nesprávným složením a nadměrnou kalorickou hodnotou. K těmto jevům dochází zřejmě v souvislosti se stávajícími sociálními, kulturními a ekonomickými podmínkami. Hovoří se o třech typech prevence: (i) primární prevence, jejímž cílem je snížitz incidenci obezity, (ii) sekundární prevence, která má snížit počet obézních jedinců, tedy prevalenci a (iii) prevence terciární, jejímž cílem je snížit nebo alespoň stabilizovat pracovní neschopnost a invaliditu v důsledku obezity (Hainer, Kunešová et al., 2004). Základním opatřením v prevenci nebo oddálení manifestace DM2 snížením hmotnosti je ovlivnění životního stylu s cílem změny složení potravy (snížení energetického příjmu a podílu nasycených tuků) a zvýšení fyzické aktivity. Význam těchto intervencí dokládají výsledky několika kontrolovaných klinických studií, jejichž výsledky byly nedávno publikovány. Bylo v nich prokázáno, že pokles hmotnosti nemocných s nadváhou či obezitou, dosažený intenzivní modifikací životního stylu, zejména dietou s omezením celkového tuku a individuálně dávkovaným tělesným cvičením, vedl ke statisticky významnému poklesu rizika vzniku DM2. V klinických studiích byly sledovány také možnosti snížit riziko vzniku DM2 farmakologickými prostředky. Patří sem např. glitazony (thiazolidinediony). farmaka, která zvyšují citlivost svalových buněk, tukové tkáně a zřejmě i jaterních buněk na inzulín, aniž ovlivňují inzulínovou sekreci. V jedné studii, provedené u nemocných s porušenou glukózovou tolerancí bylo během tří let zaznamenán pokles rizika vzniku DM2 o 88 %. Potenciálním prostředkem k farmakologické prevenci vzniku DM2 u rizikových osob (26-28) je také metformin. Metformin zvyšuje citlivost periferních tkání na inzulín, snižuje výdej glukózy játry, pravděpodobně také ovlivňuje absorpci glukózy ve střevě, vede k poklesu hmotnosti u obézních diabetiků. Z hlediska možnosti prevence DM2 byly s příznivým výsledkem zkoušeny také inhibitor alfa-glukosidázy, akarbóza a inhibitor pankrreatické lipázy, orlistat. Ve studiích, sledujících účinky inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin (ACE-I) i blokátorů angiotenzinového receptoru na pokles incidence kardiovaskulárních onemocnění byl jako vedlejší příznivý nález prokázán jejich vliv na pokles incidence DM2. Mechanizmy, jakými ACE-I a sartany zlepšují citlivost na inzulin a oddalují manifestaci DM nejsou zcela jasné. Může se zde uplatňovat úprava mikrocirkulace v tukové a svalové tkáni, a/nebo úprava působení inzulinu na buněčné úrovni (interferencí s negativním působením angiotenzinu II na na inzulinovou signální funkci). Na možný význam statinů v prevenci DM2 ukázaly výsledky post hoc analýzy možných prediktorů vzniku diabetu v souboru osob ze studie WOSCOPS (West of Scotland Coronary Prevention Study). V současné době převládá názor, že v pozadí tohoto zjištění je prokázaný protizánětlivý efekt statinů. V posledních létech bylo prokázáno, že rovněž fibráty, užívané v léčbě hypertriglyceridémie, mají vedle hypolipidemického působení také protizánětlivý účinek. Je tedy možné, že i podávání fibrátů by mohlo oddalovat vznik DM2. Literatura: |
