Celiakální sprue (celiakie, glutenová enteropatie)

Celiakální sprue (CS) je závažným chronickým onemocněním trávicího traktu, jehož důsledkem je výrazný malabsorpční syndrom. Nespecifické klinické symptomy provázející toto onemocnění a obtížná laboratorní diagnostika znesnadňují odhady výskytu celiakie v populaci. Z klinických projevů vykazují pacienti s CS jak abdominální (bolesti břicha, zvracení, průjmy, objemná stolice, flatulence, steatorhea) tak i extraabdominální (opožděný růst, malnutrice, anemie, osteomalacie, neuropatie, infertilita) příznaky.

V prevalenci jsou známy výrazné rozdíly mezi různými etniky. V evropské populaci byla dříve uváděna prevalence přibližně 100 nemocných na 100 000 obyvatel, vyšší prevalence (až 400 postižených na 100 000) je udávána např. ve Skandinávii. I tyto odhady však představují pravděpodobně špičku ledovce, většina postižených s menšími klinickými obtížemi pravděpodobně zůstává neodhalena.

Z patofyziologického hlediska je celiakie velmi zajímavou chorobou zahrnující současně mechanizmy potravinové intolerance s rysy autoimunitního poškození. U geneticky predisponovaného jedince vede expozice bílkovinám obilných zrn (složce lepku gliadinu) k rozvoji zánětlivého procesu ve sliznici tenkého střeva, které končí její atrofií. Jak již bylo řečeno, sehrává v imunopatogenezi celiakie mimořádně důležitou úlohu genetická predispozice, na kterou poukazuje zvýšený výskyt choroby u pokrevních příbuzných. CS je asociována s HLA DQ2 (kódovaná DQA1*0501/DQB1*02), u menší části s HLA DQ8 (kódována DQA1*0301/DQB1*0302). Polymorfní část HLA DQ2 odpovědná za vazbu antigenních peptidů je schopná vázat negativně nabité aminokyseliny (asparagin a kys. glutamová) na kotevních pozicích. Nativní gliadiny jsou modifikovány do imunoreaktivních peptidů enzymem nazývaným tkáňová transglutamináza a pak prezentovány v kontextu uvedených molekul HLA DQ2 a DQ8 autoreaktivním T lymfocytům, přičemž se rozvíjí patologická T lymfocytární reaktivita. Kromě vlastního poškození střevní sliznice s případnými výše uvedenými klinickými projevy CS toto onemocnění predisponuje ke vzniku dalších závažných onemocnění. Častou komplikací CS je vznik maligního non-Hodgkinského lymfou. U pacientů lze najít také i řadu dalších autoimunitních onemocnění jakými jsou např. dermatitis herpetiformis Dühring (až u 80% nemocných – po jejich převedení na bezlepkovou dietu vymizí kožní obtíže). Také diabetes mellitus I. typu, Hashimotova thyreoiditida, Gravesova-Basedovova choroba nebo Adisonnova nemoc jsou často asociovány s celiakií.

Protože obiloviny jsou základní složkou potravy patří celiakie z epidemiologického hlediska k závažným chorobám, u nichž je třeba hledat cesty, jak účinněji a časněji diagnostikovat postižené jedince a vyloučením glutenu z potravy zamezit závažnému a trvalému poškození organizmu. Z potravy by se měla vyloučit pšenice, žito, ječmen, oves a dále všechny průmyslově vyráběné potraviny, kam se lepek přidává pro zlepšení soudržnosti výrobku („lepivé vlastnosti“). Mezi metodami využívanými k diagnostice těchto stavů bezpochyby patří také analýza genetických variant s jasně prokázaným vztahem k etiopatogenezi onemocnění, mezi nimiž jsou zejména HLA DQ2 a HLA DQ8.