Alzheimerova choroba II.Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění projevující se klinicky syndromem demence. Je to nejčastější příčina demence – ve své čisté formě představuje asi 50 % všech případů demence. 10 – 20 % všech demencí jsou smíšeného původu – na vzniku se podílí jak alzheimerovská, tak i ischemicko-vaskulární etiologie. Alzheimerova choroba se projevuje jako chronicky progredientní demence s letálním koncem. Je to jedna z nejčastějších primárních příčin smrti. Začíná obvykle ve věku nad 65 let (pozdní forma), incidence roste s věkem. Formy s časným začátkem (vzniklé před 65. rokem života) jsou podstatně méně časté, a někdy se vyskytují jako familiární formy choroby. Demence začíná většinou nenápadně, ztrácením předmětů, poruchami krátkodobé paměti, zapamatování si nových informací, poruchami pozornosti. Poměrně brzy v průběhu demence se mohou objevit poruchy orientace v času i prostoru. Nemocní začínají bloudit, a to i ve známých místech. Dochází k poruše logického myšlení, soudnosti, zhoršuje se přesnost vybavení z dlouhodobé paměti. Velmi se zhoršují řečové schopnosti, postižení obtížně hledají slova a výrazy, zapomínají pojmy. Někdy se také vyskytuje porucha řeči v důsledku fatické poruchy. V průběhu choroby se objevují další složky demence – poruchy aktivit denního života, nejdříve těch složitých, později i těch jednoduchých (např. schopnost telefonovat, v pozdních stadiích demence schopnost obléci se, udržovat základní tělesnou hygienu, samostatně se najíst). Dále dochází téměř pravidelně k výskytu tzv. behaviorálních a psychologických příznaků demence (BPSD), jako jsou poruchy emocí typu depresivní nebo úzkostné nálady, poruchy spánku nebo obrácení cyklu spánek – bdění, různé typy poruch chování. Mezi nimi bývá častá tzv. agitovanost – neustálý neklid, někdy jen mírný, někdy silný. Neklid může být spojen s různými rušivými projevy, jako je agresivita – někdy jen verbální, jindy zaměřená proti věcem, ale může být zaměřena i proti lidem. Mohou se také přechodně objevit psychotické příznaky typu produkce nesystematických bludů a/nebo poruch vnímání – halucinací a iluzí, nejčastěji zrakových. Průběh Alzheimerovské demence bývá obvykle 7 – 10 let od prvních příznaků do smrti, někdy podstatně delší (i více než 15 let), někdy i kratší (hlavně u familiárních forem Alzheimerovy choroby). Postižení většinou umírají na interkurentní choroby nebo úrazy, na které by pravděpodobně stejně starý jedinec bez Alzheimerovy choroby nezemřel. Terapie Alzheimerovy choroby V současnosti jsou založeny na důkazech (evidence-based) 2 přístupy: U lehkých až středně těžkých alzheimerovských demencí jsou používány inhibitory mozkových acetylcholinesteráz – donepezil, rivastigmin, galantamin. U středně těžkých až těžkých (nikoli však nejtěžších, terminálních) alzheimerovských demencí je používán parciální inhibitor glutamátergních monotropních receptorů memantin. Tyto léčebné přístupy většinou přechodně zlepší klinický obraz demence, ale především prodlužují lehká až střední stadia demencí před jejich přechodem do těžkých stadií, spojených většinou s institucionalizací postiženého – přijetí do specializovaných domovů důchodců, léčeben dlouhodobé péče, psychiatrických lůžkových oddělení. Jiné přístupy, jako je podávání nootropních farmak, vychytávačů volných kyslíkových radikálů a další nejsou samy o sobě dostatečně účinné, nebo schází dostatek kontrolovaných studií. Používají se jako doplňkové metody. Nezbytná je především v pozdních stadiích altheimerovských demencí symptomatická farmakoterapie, zaměřená na ovlivnění poruch chování a emocí – např. atypická antipsychotika při poruchách chování nebo moderní antidepresiva při výskytu přidružené emoce. Nutná je také psychoterapie i socioterapie pacientů, ale i jejich nejbližších příbuzných – pečovatelů. S pacienty se nejčastěji provádějí různé reedukační techniky. Prevence Alzheimerovy choroby
|
